Pokud se ve věci tzv. nacikříže neboli historicky vzato – templářského, nesprávně maltézského, dělového, německého válečného kříže I. světové války – a konečně Hitlerova válečného kříže – vybudovaného henleinovci za asistence samotného válečného sudetoněmeckého zločince Konrada Henleina, jenž měl u pomníku projev r.1944, vyskytuje pojem "Thingstätte", je třeba tento pojem analyzovat z hlediska historické jazykovědy a historické etnografie.

Pojem z hlediska historické jazykovědy definuje akademický slovník vydaný v ČSSR roku 1977 pod redakcí prof. Hugo Siebenscheina, jako jednoznačně a bez dalších konotací výraz pro lidový sněm u (starých) Germánů. Výklad akademického slovníku jiné interpretace nepřipouští.

Slovo Thingstätte vyvolává konotaci spojení dvou výrazů – "Thing" a "Stätte". Tyto výrazy jsou běžné v moderních dvou germánských jazycích – v angličtině jako "Think" – věc, záležitost,( např. ve spojení "Think–Tank" – vědecký nebo myslitelský tým) – a v němčině "Stätte" jako místo, lokalita – (například pohřebiště, hřbitov – "Ruhestätte", nebo Hüttenstätte – hutní areál, apod.)

Vzhledem k migraci germánských Anglů a Saxů (Sasů) z prostředí Hercynského lesa (středozápadní Evropy) do dnešní Británie pod vůdci Hengistem a Horsou v 7.století po Kr. se v tamním prostředí konstituovali Anglo–Sasové s jazykem vycházejícím z pevninského starogermánského jazyka.( I anglosaská dynastie byla dynastie Saxo–Coburg–Gotha, přejmenována teprve za I. světové války – zjednodušeno – na windsorskou–mountbattenskou). A starogermánský výraz "THING" se pozměnil v anglosaské "THINK" s významem výše uvedeným. Takže dnešnímu anglistovi, stejně jako modernímu germanistovi, neznalému vývoje, může výraz THINGSTÄTTE vyvolávat dojem makaronismu. Přitom výraz sám koření ve starogermánském dialektu, který samozřejmě uctívali a propagovali němečtí nacisté III. říše, podobně jako v písemné podobě styl kurentu a v tiskové podobě tzv. středověký švabach. K největším propagátorům tohoto pojetí patřil samotný Himmler. U nás českoslovenští Němci alias Sudetoněmci, propagovali toto rovněž. Existuje řada příkladů, počínaje K. H. Frankem, a konče karpatským Němcem, později Sudetoněmcem Tugemannem, nebo jeho soukmenovcem, ředitelem panství Rájec Weselkou, atd.

Nyní k významu pojmu THINGSTÄTTE – nejbližší konotaci pro náš případ představuje pojem SNĚM – tudíž SNĚMOVNÍ MÍSTO ("Areopag" Řeků) shromáždění. To odpovídá starogermánské předstátní sněmové organizaci, podobně jako kmenové organisace Slovanů či Románů nebo Baltů byly založeny na de facto stejné bázi, kdy rozhodovací pravomoc měla shromáždění stařešinů, hlav příbuzenských velkorodin.

Pokud etnograf může soudit, v případě sudetoněmecké instalace wervolfů šlo o nejen o pietní místo, ale po porážce Wehrmachtu též o organizační místo pozůstalých nacistických trup (jako byla například organizace Wervolf, nebo Der Führer) plánujících záškodnickou válku do "konečného vítězství nacismu".

Faleristika shledává symbol tzv. "maltézského kříže" nejen u Maltézského řádu, který ovšem měl jinou funkci – především ochrannou a charitativní –, ale i v jiných prostředích feudální Evropy, zejména ve vojenském prostředí, např. v habsburské monarchii – odtud pramení název "Dělový kříž". Byl udělován v různých modifikacích ve mnoha monarchiích, včetně Pruska a rakouské monarchie, kde byl součástí vysokých dekorací, udělovaných panovníky za vojenské, někdy i za civilní zásluhy.

Ovšem symbol "dělového kříže" zneuctil evidentně pro moderní dějiny jednoznačně bez jakékoli možnosti jiné konotace Adolf Hitler svými obnovenými dekoracemi iniciovanými německými dekoracemi I. světové války – Velkokřížů Železného kříže Železných křížů I. a II. stupně, ve vyšších kategoriích – třídách, které sám založil . Podle významného faleristy Dr. Lobkowicze v jeho monografii z r. 1995, těchto tříd: z původní I. a II. třídy rozšířen na 5 tříd nošených u krku – rytířský kříž, rytířský kříž s dubovou ratolestí, rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči, rytířský kříž s dubovou ratolestí, meči a brilianty ve zlatě, op. cit., str. 199.)

Již z této charakteristiky plyne nejčastější omyl historiků – doslova blud – spojování symbolů zbudovaných za éry III. reichu, s historickými symboly minulosti, předešle jmenovanými. Toto způsobil Hitler sám založením a přepracováním tohoto symbolu, a jeho služebníci pouze kopírovali jeho symboliku jak ve faleristice, tak přeneseně i v monumentalistice – v daném případě Kořenova v kamenném kenotafu nacistické symboliky.

Nelze v žádném případě předjímat symboliku kořenovského kříže, otrocky kopírujícího železný kříž hitlerovského III. reichu I. a II. třídy v této podobě, s historickými podobami "templářského, maltézského, dělového kříže, etc." Takové konotace představují v daném případě nepřípustné zjednodušování (řečeno jazykem Ústavního soudu). Jakékoli posudky tohoto kříže v tzv. prehistorickém typu výkladu před érou III. reichu jsou podle autora této stati liché, a doslova bludné. Podle autora této stati jiná než hitlerovská symbolika tohoto tzv. monumentu v Kořenově nepřichází v úvahu.

Tento resultát podporují i definice jiných věhlasných faleristů evropského formátu, jako byl například československý vědec Václav Měřička ve svém monumentálním díle "Kniha řádů a vyznamenání" ( Das Buch der Orden und Auszeichnungen, Artia Verlag Prag 1976, Zweite Auflage 1990, která se stala biblí evropské faleristiky). Měřička rozebírá historii německých řádů od Řádu černého orla až k železným křížům nacistického reichu a pozdějším dekoracím spolkové republiky i DDR.

U železných křížů navíc předkládá obrazové schéma, vylučující konotace jak s klasickým maltézským křížem, tak i s rakouským Dělovým křížem, nebo i s tzv. Leopoldovým křížem. Nacistický železný kříž podle tohoto schematu vychází jen a jen ze zaniklého Tempelkreuzu, s kterým ovšem nemá žádnou jinou konotaci, nežli linii obrysu. To ovšem znamená, že časový hiát od zániku templářského řádu přímo vylučuje jakoukoli konotaci s tímto pravzorem z hlediska ideologie a realizace. (Měřička, op. cit. str. 216.)

Konečně další falerista, Marek Charvát, zabývající se přímo nacistickými dekoracemi ve výpravné obrazové monografii "Katalog německých vyznamenání 1933–1945" ( Naše vojsko, 2012, str. 136–145.) uvádí přesné fotografie všech typu železných křížů III.reichu, které dokládají jednoznačně shodu s podobou kořenovského kříže, zejména s podobou Železného kříže 1939 a Rytířského Železného kříže všech tříd.